VÁNOČNÍ DÁREK

Příběh o Vánočním dárku, o malém Ježíškovi, o lásce...

 

Vše se odehrálo loni v jednom nejmenovaném ústavním zařízení pro děti.

Téměř celý rok děti plánují, o jaké dárky mají napsat Ježíškovi, jaké dárky by si přály nalézt pod Vánočním stromečkem. Někteří chtějí telefon, někteří počítač, jiní vodní pistoli, stavebnici, nebo panenku. A jeden z našich chlapečků si letos od Ježíška přál skateboard. Opravdu moc si ho přál, byl to jediný dárek, o který žádal. A jelikož byl celý rok velmi velmi hodný, tak skateboard také dostal. Ne od Ježíška, ale od svých spolužáků, kteří mu chtěli udělat radost - jelikož právě toto byly jeho úplně první Vánoce bez rodičů, první Vánoce v ústavním zařízení. Chlapeček měl opravdu velikou radost, ale hned druhý den o svůj skateboard přišel...

Nikdo mu ho nesebral, dobrovolně se ho vzdal. 
 

Hned ráno, po štědrém večeru, zašel za svou starší sestrou a požádal ji, zdali mu nedá její skleněné sněžítko. Sestra odmítla a tak začalo smlouvání. Nakonec, o mnoho minut (a mnoho slz) později, chlapeček odcházel z pokoje s malým sněžítkem a sestře zůstal jeho vysněný skateboard. (Čtenáři, nehněvej se prosím na starší sestru, i ona je malé dítě.) Chlapeček z koše na tříděný odpad vylovil papírovou krabičku od žárovky a sněžítko do něj vložil. Celou krabičku poté ovázal zbytky mašlí, které mu zůstaly z předchozího dne, z rozbalování jeho Vánočních dárečků. Když byl krabička náležitě ovázána, dozdobil ji drobnými malůvkami a donesl mi ji. Vložil mi ji do ruky a pravil "Tohle si tu pro Tebe včera Ježíšek zapomněl."

 

Vánoční svátky skončily. Jeho sestřička dostala nový skateboard. Já jsem dostal krásné sněžítko. Oba jsme šťastní a to pouze díky našemu malému Ježíškovi. Malé skleněné sněžítko je mým nejoblíbenějším Vánočním dárkem. Kdykoli se na něj podívám, tak mi připomene, že hodní lidé existují. 

 

Děti si zaslouží být chráněny a milovány, protože právě v nich se skrývá krásná budoucnost, čistá láska i naděje. Udělejte dětem krásné láskyplné a bezpečné Vánoce. Nezapomenou.